Kluk se zelenýma očima 2/2
Kluk se zelenýma očima ♥ 2/2
„Miku! Dojdi mi do obchodu pro mléko a 10 vajec, prosím.“ zavolala na mě mamka asi hodinu po tom, co jsem dorazil domů.
Vzal jsem si peníze a tašku a zamířil jsem do supermarketu nedaleko našeho domu. S košíkem jsem běhal od regálu k regálu a hledal jsem vajíčka.
„Nesnáším nakupování ve velkých supermarketech, člověk tu nic nemůže najít.“
Konečně jsem zahlédl plata s vajíčky.
„To snad není pravda, já mám na toho kluka vážně pech.“ Samozřejmě, že u vajíček stál Erik. Rychle jsem zabočil do vedlejší uličky, aby si mě nevšimnul.
„Co to sakra děláš? Proč se před ním schováváš? Je to jen spolužák, nakupující vajíčka.“ nadávala mi moje rozumná část osobnosti.
Asi po čtvrt hodině jsem konečně koupil vajíčka a mohl se vrátit domů.
Další den se mi vůbec nechtělo do školy. Hlavně jsem se nechtěl potkat d Erikem.
„Chjo...už mi z něj vážně hrabe.“
Jedna část mně se s ním nechtěla potkat, za to ta druhá ho chtěla zase vidět. S maximálně rozpolcenou osobností jsem vstal a vydal se do školy.
Erik už seděl na svém místě.
Nejdřív jsme měli angličtinu, potom chemii, zeměpis, matematiku, francouzštinu a nakonec pracovní činnosti. Jako práci na tento měsíc jsme si zvolili vyrábění dvoumetrové makety Big Benu.
Po hodině se učitelka zeptala, kdo by jí chtěl pomoct s úklidem. Přihlásil jsem se v naději, že se s Erikem nepotkám u skříňky. Ti byl ale omyl, protože Erik se přihlásil taky.
Celý úklid trval na můj vkus moc dlouho a učitelka se ke konci omluvila, že už musím domů, tak abychom to dodělali a taky už šli.
Zůstat s Erikem sám v jedné místnosti byla noční můra. Tak jak to má ve zvyku na mě pořád pokukoval a já samou nervozitou házel všechno na zem.
Po nekonečně dlouhé hodině jsme to měli hotové a vydali jsme se do skříněk.
Poté, co jsem zachytil jeho další pohled jsem se už neudržel:
„ Eriku! Hele já už toho mám vážně dost! Řekni mi, proč se na mě pořád díváš a už to nedělej.“
„Tak proto ti dneska všechno padalo z rukou.“ zasmál se.
„Nezamlouvej to!“
Erik zvážněl: „Tak dobře.“
Levou rukou přibouchl svojí skříňku a udělal krok ke mně. Byl jsem v pasti. Za mnou byly skříňky a přede mnou Erik, který měl svůj obličej jen kousek od mého.
Polkl jsem: „Eriku, co to....“ nestihnul jsem to doříct.
Erik byl rychlejší a přitiskl svoje rty na mé.
„Tak tohle vážně nerozdejchám!“ to bylo to první, co mě napadlo.
Dále to bylo: „Co to dělá?“
a další: „Proč se vůbec nebráním.“
Hned jak jsem si uvědomil, co se vlastně děje, jsem se vzchopil a odstrčil jsem ho. Chvíli jsem vůbec nebyl schopen slova.
„Eriku! Můžeš mi laskavě vysvětlit, co to mělo znamenat?“ zeptal jsem se ho, možná až příliš ostře.
Mlčky zíral do země a potom vzhlédl a podíval se mi přímo do očí: „Myslím, že není potřeba to vysvětlovat, ale pokud na tom trváš...........miluji tě!“ podíval se zase na zem.
Vytřeštil jsem oči.
„To přece není možné.“
Vyděšeně jsem na něj zíral.
„Víceméně jsem tuhle reakci čekal, ale já už dál nedokážu zakrývat své city.“ pokračoval a pořád se díval do země.
Přistihl jsem se, že na něj pořád civím s vyvalenýma očima. Erik se po chvíli otočil a šel pryč. I když mi něco říkalo, abych šel za ním, prostě jsem to nedokázal a zůstal jsem tam stát s velice pomíchanýma myšlenkami.
Ležel jsem v posteli, byla noc, nevím přesně kolik, možná něco kolem třetí. Jediné, na co jsem byl schopen myslet bylo dnešní odpoledne. Erik mě políbil, s vysvětlením, že mě miluje. To není možné. Není to normální. Já...nevím, co mám dělat.
Druhý den ráno jsem proklínal budík i školu zároveň. Dal bych úplně všechno za to, abych nemusel do školy. Bohužel mamka nebyla doma, aby mi napsala omluvenku a tak mi nezbylo nic jiného, než jít na to popraviště.
Před třídou jsem se zhluboka nadechl a vstoupil. Erik seděl na svém místě a byl zabraný do nějaké knihy. Sedl jsem si na židli a otevřel jsem učebnici francouzštiny, což obvykle nedělám.
„Není ti nic? Vypadáš dost nevyspale.“ otočil se na mě Sam.
„Jen jsem nemohl usnout, to nic není.“ pokusil jsem se usmát, ale myslím, že mi neuvěřil ani tu výmluvu, ani ten falešný úsměv.
Hned jak na konci vyučování zazvonilo, Erik vstal a pospíchal pryč. Já jsem si jako obvykle uklidil věci do tašky a šel jsem do skříňky. Myslel jsem si, že tam Erik bude, ale už byl pryč. Došlo mi to až tam. On se mi vyhýbá.
Druhá noc téměř bez spánku. Vyhýbá se mi, proč? PROČ! Vlastně se mu ani nedivím. Choval jsem se k němu hnusně hned od začátku a kvůli čemu? Udělal mi snad něco tak hrozného?
Ještě než jsem usnul jsem se rozhodl, co udělám. Konečně se mi podařilo vymotat se z toho bludného kruhu a podařilo se mi uspořádat myšlenky a pocity.
Ráno se mi vstávalo mnohem lépe, než včera. Měl jsem pocit, že konečně vím, co dělat, ale i tak musím uznat, že jsem byl nervózní z toho, jestli to vyjde.
Těsně před zvoněním jsem vešel do třídy a zamířil jsem k lavici. Vyučování probíhalo mučivě pomalu, ale nakonec přece jen skončilo. Rychle jsem shrábl věci do tašky a utíkal ke skříňce. Byl jsem tam dřív.
Čekal jsem na Erika, ale on pořád nikde, když už jsem to chtěl vzdát a jít domů objevil se na konci chodby. Došel ke své skříňce a mlčky se začal oblékat. Nevěděl jsem, jestli je naštvaný, nebo smutný a tak jsem začal trochu jemně.: „Ahoj“
Podíval se na mě: „Ahoj, co chceš?“ řekl to dost chladně a tak jsem odvodil, že je asi naštvaný i smutný zároveň.
„Ty se mi vyhýbáš.“
„A ty se mi divíš?“
„Ne...“ sklopil jsem hlavu a moje předchozí odhodlání se začalo pomalu vytrácet
Erik zavřel skříňku a odcházel pryč.
„Co blbněš? Necháš ho jen tak odejít..............NE!“
„Eriku počkej!!“
Rozeběhl jsem se za ním. Erik se otočil. Myslím, že chtěl něco říct, ale nedostal k tomu příležitost.
Jen, co jsem byl u něho jsem ho chytil kolem krku a políbil ho.
Nejdřív na mě vyděšeně zíral, jako minule já na něho, ale potom mi začal polibek oplácet.
Nevím, jak dlouho jsme tam stáli a líbali se, ani nevím jestli to, co děláme je vůbec správné, ale já miluji jeho a on miluje mě. Myslím že se konečně začíná blýskat na lepší časy
♥THE END♥
Erik:
Komentáře
Přehled komentářů
Nadherna povídka. Moc se ti povedla
luxusní
(Nikola, 21. 7. 2010 16:42)tož fakt mužu říct bylo to dobrý fakt ssemi to libilo ale děláš stejnou chybu jako já když sem vymýšlela povídku ... moc brzo se do sebe zamilují ... taky sem si toho všimla na svojich povídkách když sem si je četla ... ale jinak fakt super ...
eh...eh....,kouká všude možně
(sisi, 19. 12. 2009 20:59)
tak tohle bylo skvělé!
( musí být opatrná prootže se roztekla na podlahu a bojí se že příjde matka a uvidí to co četla dřív než se postavim ze země xD)
Užasné
(Petratetra, 20. 11. 2012 13:04)