Fantazie
Lucie Simonidesová
5A8
19.12.2009
Kompozice z českéjo jazyka
(domácí)
Témata:
-
Moje škola (popis)
-
Moje zamilované místo (líčení)
-
Jak se cítím mezi dospělými lidmi (úvaha)
-
Je v mezilidských vztazích důležitější cit, nebo rozum? (úvaha)
-
Člověk, na kterého asi nikdy nezapomenu (charakteristika)
-
„Chci pro tebe jen to nejlepší!“ (vypravování)
-
Když moje babička byla malá holka (vypravování)
-
Volné téma
Moje zamilované místo
Tam, kde končí skutečnost a začíná sen
„Křup!“ „Křup!“
To sníh pod mýma nohama zpívá tuto píseň, plnou všelijakých zvuků a tónů. Právě přecházím přes zasněženou louku. Na jaře toto místo hraje duhovými barvami a životem, které lidské oko není schopno zpozorovat. Nyní je tu však prázdno. Sluneční bohyně Amaterasu sem svými dlouhými pažemi nedosáhne, a proto se zde usídlila krutá zimní královna, jenž na tuto krajinu položila hustou bílou peřinu.
Jdu pomalu a našlapuji lehce, abych nevyrušila toto nádherné místo od zimního spánku. Je tu klid. Takový klid, že dokonce mohu slyšet svůj dech. Vždy, když tudy procházím, uvědomím si, jak je svět v zimě krásný. Bílý sníh se třpytí tak, že by mu mohl závidět kterýkoliv drahokam.
V takovýchto chvílích cítím, že všechny problémy jsou pouhé maličkosti a jejich řešení mám takřka před sebou. Vnímám pouze klid a uvolnění, které se line celým tělem a dovoluje mi odlepit se od země a zamířit výš.
Tady nahoře je svět ještě krásnější. Všechny věci tam dole se zdají být maličké, jako ti nejtitěrnější mravenečci, a já se vznáším vysoko nad nimi. Poté, co doletím až k vzdušným proudům začne se vše kolem točit. Silný vítr mě pozdraví svým hluboký hlasem a hned na to chytne mou levou paži a táhne mě s sebou. Možná bych se měla bát, ale momentálně se cítím svobodná jako orel či divoký mustang. Plně si užívám vysoké rychlosti a hlazení okolního větru na tvářích. Je to nezapomenutelný zážitek, ten pocit, že celé tělo je naplněno energií a adrenalinem. Nakonec mě přeci jen můj přítel Vítr pustí a já padám volným pádem dolů. Do hlubiny oceánu.
S hlasitým: „Žbluňk!“ spadnu do azurově modré vody nekonečného oceánu. Jen co pán všech moří za mnou zavře dveře, propadnu panice. „Jak se odsud dostanu?“ „Vždyť se tu udusím!“ Hlavou mi běhá mnoho otázek, ale po pár minutách si všimnu, že moje obavy jsou zbytečné. Nakonec zjistím, že zde mohu normálně dýchat.
Spadla jsem přímo do podmořského ráje. Kolem mě plave snad tisíc barevných rybiček. Některé jsou žluté, jiné mají na sobě pruhy a některé dokonce jemně září. Zahlédnu i pár mořských šneků, kteří se ubytovali v jednom z rudě zbarvených korálů. Všechno tu žije barvami, které snad ani nedokážu pojmenovat. O kousek dál hraje pětice mladých delfínů na honěnou a jejich matka se na ně s úsměvem dívá. Musím se také usmát, protože když člověk vidí tuto nádheru, nemůže být smutný nebo naštvaný.
Je načase tento malý ráj opustit a vydat se do nitra samotného království Poseidona. Do země žraloků, kosatek, velryb a rejnoků. Pomalu proplouvám temně modrou vodou a přemýšlím nad tichem, které pod vodou vládne. Je to zvláštní, ale tlukot mého srdce mě uklidňuje a dává mi odvahu plavat dál. Po chvilce se něco na pravé straně mihne. V tu chvíli mám srdce až v krku
a i voda jako by vycítila můj strach a snaží se mě svým jemným pohlazením uklidnit. Nakonec kolem propluje mladá kosatka, která si mě ani nevšimne. Opět se uklidním. „Mám to ale štěstí!“
O několik hodin později se ocitnu na písečné pláži, ohraničené alejí vysokých palem, jenž krásně šumí v lehkém větříku. Vítají mě zpět na suché zemi a vyprávějí mi, co všechno se zde událo, když jsem tu nebyla. Malé vlny smývají mé stopy v písku a nenápadně naznačují, že tu vlastně nemám být. „Ano, máte pravdu. Měla bych se vrátit“ pousměji se a naposledy se zadívám na slunce, které zrovna zapadá za obzor a přenechává vládu své sestře Noci.
Navštívila jsem své zamilované místo. Místo plné barev, pocitů, smyslů a života. Je to fantazie, věc která je v každém z nás, ale málokdo ji dokáže vidět.
Komentáře
Přehled komentářů
tenhle text je... jak bych to řekla 'uchvacující'. Je velmi pěkně napsaný a ta kompozice slov s těmi místy, které tě táhnou dál pomocí živlů... Velmi pěkně napsané
Nemám slov
(K., 31. 8. 2012 21:03)