Dva světy, ale jen jedno přání 7
Dva světy, ale jen jedno přání 7.
„Luchio? Jak to, že máš Byakugan?“ konečně byl někdo schopen promluvit. A ten někdo byl Naruto.
„Já – já nevím. Co – co je to vlastně ten Byakugan?“
„Byakugan je dědičná schopnost klanu Hyuuga.“ odpověděla mi TenTen a podívala se na Nejiho.
Neji vzhlédl: „I já jsem z klanu Hyuuga. Možná jsi u mě viděla Byakugan během bitvy.“
„Ano....viděla, ale jak je to možné?“
Neji se mi podíval přímo do očí a pokračoval: „Nedávno jsem v jednom tajném svitku četl o existenci nějakého druhého světa.“
Srdce mi vyskočilo až do krku a on pokračoval dál: „Náš svět i ten druhý jsou navzájem propojeny a to až do té míry, že pokud v tomto světě dojde k velkému hurikánu, stane se podobná katastrofa i u nás. Dokonce prý existují lidé, kteří mají možnost si vybrat v jakém světě se narodí, přesněji, jejich duše si vybírají. Pokud si duše vybere život v tomto světě, narodí se i v tom druhém světě úplně stejné dítě, ale je mrtvé.“
Všem se rozšířili oči úžasem.
„To miminko v našem světě vyroste a pokud zde zemře, dostane druhou šanci na život v tom druhém světě.
Takovýchto lidí moc není, ale jednoho máme přímo před sebou.“ všichni se ne mě podívali. „.....že sestřičko.“ dodal ještě Neji a trochu se pousmál.
Naruto i TenTen vyvalili oči a já jsem se málem udusila.
Sestřičko?! To není možné! To nemůže být.......
„J-jakže jsi mi to řekl?“
„Když jsem byl ještě malý, řekl mi otec, že rok po tom, co jsem se narodil, čekala moje.....naše maminka další dítě, měla to být holčička se jménem Luchia. Opravdu si myslíš, že je to jen náhoda, že se z ničeho nic objeví 15-ti letá holka....Luchia, vlastnící Byakugan a nápadně podobná naší matce?“ Zeptal se a z kapsy vytáhl fotku. Byl na ní mladý pár a v náručí drželi malé miminko. Žena na fotce mi byla opravdu hodně podobná. Stejné hnědé vlasy, stejné zelené oči.
To se mi snad jen zdá!
Chvíli bylo ticho a Neji se na mě bratrsky usmíval. Nakonec promluvil první: „Prosím, vzpomeň si, co jsi naposledy zažila v tom druhém světě.“
To auto! Takže jsem opravdu.......
„Pamatuji si, že jsem chvátala do školy a odněkud se vyřítilo tmavě modré auto. Pak už jen vím, že jsem ležela na silnici a cítila jsem prudkou bolest v břiše...... Potom jsem se probudila tady. …..To je asi vše.“
Teď už jsem Nejimu nemohla nevěřit. Byla jsem mrtvá a dostala jsem druhou šanci v tomto světě.
„Děkuju.....bráško.“ usmála jsem se na něj.
Naruto zakroutil hlavou. Bylo toho trochu moc na ten jeho hůř chápatelný mozeček.
„Mně je jedno odkud jsi. Teď jsi naše kamarádka a my tě nedáme.“ zeširoka se usmál.
„Díky Naruto.“
Potom jsme se všichni čtyři vydali do Písečné vesnice, kde podle instrukcí Páté Hokage museli vyzvednout důležitou zásilku a odnést jí zpět do Listové. Vesele jsem cupitali asi čtyři hodiny, dokud jsme v dálce nezahlédly vysoké hnědé skály, tvořící bránu do vesnice........
KONEC 7.části
Příběh se řítí do konce a my víme, že Suna a Písečná je jedno a to samé. Jak to všechno dopadne?