Dva světy, ale jen jedno přání 6
Dva světy, ale jen jedno přání 6.
Kousek cesty jsme šli mlčky a na Narutovi bylo vidět, že už to dlouho nevydrží. Asi není zvyklý moc dlouho mlčet. Rozhodla jsem se ho už dál netrápit.
„Naruto? Jaké to je být ninjou?“ tohle bylo to správné téma, aby mluvil až do večera.
Nadšeně mi začal vyprávět o tom ,jak se stal ninjou a já ho se zájmem poslouchala. Některé věci jsem už slyšela od Gaary, ale nevadilo mi to poslouchat znovu, v jiné verzi. Opravdu mě to zajímalo. Když skončil, byl už skoro večer a tak jsme se zastavili a rozdělali oheň.
Seděla jsem a koukala, jak plameny olizují kus dřeva do té doby, než z něj zbude jenom zuhelnatělé cosi. Někdo si ke mně přisednul. Ani jsem si nevšimla, kdo to byl.
„Máš ráda oheň?“
Vzhlédla jsem. Vedle mě seděl Neji a klacíkem žďuchal do země.
„Ani nevím. Možná mám raději vodu.“ odpověděla jsem po pravdě.
Podíval se na mě: „Odkud jsi?“
Skousla jsem si jazyk a snažila jsem se rychle něco vymyslet. „No, vlastně nikde nebydlím. Chodím od města k městu a vydělávám si vším možným.“ doufala jsem, že ho tato odpověď uspokojí. Bohužel ne.
„Nevěřím ti, myslím, že mi nechceš říct pravdu, ale dobře necháme to tak, pokud se ti o tom nechce mluvit.“ řekl a lehce se pousmál.
„Díky.“ Ani nevím proč, ale měla jsem ho ráda. Bylo mi s ním dobře, viděl mi až do duše a dokázal mě pochopit. Byl jako opravdový přítel.
Neji se zvednul a šel si lehnout vedle TenTen, která už asi hodinu spala. Naruto měl hlídku a já se už taky odebrala ke spánku.
Byla jsem v nějaké chodbě. Všude kolem mě byla temnota a z ní vyčnívaly bílé ruce, které mě chytaly a chtěly stáhnout do té černé nicoty.....
Na konci chodby stál Gaara: „Prosím pojď.....musíš to zvládnout.“ řekl mi sametovým hlasem. Rozběhla jsem se k němu. Ruce po mně hmatali, ale já jsem na ně byla příliš rychlá.....
Byla jsem už skoro u Gaary a chtěla ho obejmout, ale moje ruce jím prošly a na to Gaara zmizel úplně. Padala jsem do temnoty a ty bílé ruce se mi vysmívaly: „Zůstaneš tu s námi. Navždy!“
„Néééééééé!!!“ něčí ruka se mnou začala třást.
Otevřela jsem oči. Byl to Neji a tvářil se znepokojeně: „Jsi v pořádku?“
„Myslím, že ano. Co se stalo?“
„Naruto a TenTen šli sehnat nějakou snídani a já zatím nosil nějaké dřevo. Najednou si sebou začala strašně cukat a potom jsi i zakřičela.“ vysvětlil mi Neji
„Děkuji, že jsi mě vzbudil. Měla jsem hroznou noční můru.“
Vstala jsem. Spolu s Nejim jsme nanosili dřevo a zapálili oheň. Asi po hodině se vrátili naši lovci snídaně a přinesli šest ryb.
Posnídali jsme a zase jsme se vydali na cestu. Naruto mi řekl, že odpoledne by jsme měli dorazit do Písečné vesnice.
Ještě před polednem se něco zvrtlo. Šli jsme po cestě a těsně před Naruta se do země zabodl kunai. Všichni jsme se lekli, ale Naruto, Neji a TenTen se rychle vzpamatovali a postavili se do bojové pozice
„TenTen! Vezmi Luchiu a zmizte odsud!“ zavelel Neji a najednou se jeho oči změnily. Už nebyly světle fialové, nýbrž úplně bílé.
„Já nikam nechci!“ bránila jsem se před TenTen, která se mě snažila odvést pryč.
Ze stromů seskočili čtyři ninjové ze Zvučné. Obklíčili Nejiho a Naruta, který si vytáhl své kunaie. Já a TenTen jsme stály za stromem. Ninjové zaútočili.
I když se jim dokázali dobře bránit, dokonce jim zařídili pár šrámů, nebylo to dobré. Dřív nebo později dojde Narutovi a Nejimu chakra a potom už to bude opravdu konec. TenTen se jim vydala na pomoc. Bojovali asi půl hodiny a jejich síly byly naprosto vyrovnané.
Už jsem se na to nemohla dívat. Rozhlížela jsem se po okolí, čím bych jim mohla nějak pomoct, když jsem si všimla ještě jednoho ninji, který seděl na stromě za Nejim a Narutem a připravoval si kunaie.
To ne! To ne! To mu nedovolím!
Rozběhla jsem se k němu. Všiml si, že tam běžím a seskočil ze stromu.
„Tak co holčičko? Copak na mě vyzkoušíš?“
Zbledla jsem. Kdyby věděl, že neumím ani hodit rovně kunai, asi by se se mnou vůbec neobtěžoval.
Strach mě rychle opustil, když jsem si vzpomněla, co chtěl udělat Narutovi a Nejimu.
„Jestli něco uděláš mým kamarádům, zabiju tě!!“ Sama nevím, kde se to ve mně vzalo. Měla jsem pěknej vztek a viděla jsem rudě.
Ninja se zasmál: „Tak si to zkus!“
Vůbec jsem si neuvědomovala, co dělám, nejspíš mě vedl nějaký instinkt. Vytvořila jsem nějakou pečeť (aniž bych věděla, co ta pečeť znamená) a zakřičela: „BYAKUGAN!!“
V tu chvíli jsem myslela, že vidím úplně všechno, dokonce jsem i zahlédla jak TenTen bojuje s jedním ninjou a přitom TenTen bojovala někde vzadu za mnou.
To vidím i dozadu?
Otočila jsem se zpět, ale už bylo po boji. Tři ninjové utekli a dva byli mrtví. Podívala jsem se na Majiho a Naruta, jestli jsou v pořádku.
Oba na mě zírali, div ne s otevřenou pusou a pak jsem si to uvědomila. Ty oči......
KONEC 6.ČÁSTI
--Jek je možné, že má Luchia Byakugan? Je snad také Hyuuga? A najde vůbec někdy Gaaru?
