Dva světy, ale jed jedno přání 3.
Dva světy, ale jen jedno přání 3.
Začalo se stmívat. Normální lidé si vyšli na večeři, nebo do kina. Já šla spát.
Tak jsem zase tady.............
Les, ale tentokrát byla noc.........
Ležela jsem na stejném místě jako vždy, byla to vysoká bříza a jasně bílou kůrou.....
Zvedla jsem se a rozhlédla se kolem. Nikoho jsem neviděla a tak jsem prostě někam šla....
Nakonec jsem došla na ten samý okraj lesa jako už dřív.....
Podívala jsem se na nebe. Bylo to úžasné. Tisíce malých zářivých hvězd v různých barvách tvořily nejrůznější souhvězdí, které jsem ještě nikdy neviděla......
„Ahoj“
Škubla jsem sebou. Ten hlas vyházel ze stromu hned za mnou.
Otočila jsem se: „Ahoj“ . Seděl na široké větvi a pozoroval hvězdy stejně jako já před chvílí.
„Není to krásné?“ zeptal se, ale přitom nespustil pohled z oblohy.
„To je.“
Podíval se na mě: „To tam budeš celou dobu jen tak stát? Jestli chceš, tak pojď sem, odsud je krásný výhled.“
Podívala jsem se na větev na která seděl ,potom na zem a na konec na kmen, kde dole nebyly skoro žádné větve.
„Myslím, že zůstanu dole. Nemusím si ještě ke všemu něco zlomit.“
„Jestli chceš, tak ti pomůžu.“ řekl lehce pobaveným hlasem a hned poté se odkudsi vynořila ruka z písku. Chytla mě kolem pasu a zvedla mě až nahoru na tu větev, kde mě pustila a zase zmizela. Nevěřícně jsem zírala domů až se mi z toho zamotala hlava.
„C-co to bylo?“
Uchechtl se: „To je na dlouho.“
„Já myslím, že mám času dost.“ docela dost mě štvalo, že nevím, co se tu děje.
Gaara začal vyprávět o jeho světě, ninjích a ocasých démonech. Vypadalo to, že se opravdu chystá mluvit dlouho, ale mě to vůbec nevadilo. Spíš naopak, bavilo poslouchat jak ostatní něco vyprávějí. A v tomto případě mě to bavilo ještě víc.
Nakonec jsme zjistili, že se nemůžeme divit tomu, kde ten druhý bydlí, protože Gaara a já jsme každý žili v jiném světě......
Další den probíhalo všechno stejně. Škola potom návštěva Sory.
Sotva jsem se objevila ve dveřích, už na mě divoce mávala.
„Tak povídej.“ vyjela na mě, hned potom, co jsem se posadila.
Mám jí to říct? ….................Dobře!
Vylíčila jsem jí všechno pěkně od začátku a neopomenula jsem jediný detail. Když jsem skončila Sora na mě koukala s vyvalenýma očima.
„Páni.....to je zvláštní....“ řekla trochu vyvedená z míry, ale nejspíš mi věřila.
Musela jsem jí nechat se s tím poprat samotnou, protože už byl čas jít domů. Opět se přiznávám, že jsem se na večer těšila jako snad ještě nikdy.
Celý týden probíhal stejně. Ráno škola, odpoledne návštěva nemocnice a večer strávený kdoví kde, s tím zvláštním klukem. Povídali jsem si o všem možném. Vyprávěla jsem mu o našem světě a o své rodině, přátelích, škole a zájmech. On mi naopak vysvětlovat co je to chakra, jak se správně využívá a párkrát se i zmínil o tom, že má sestru a bratra.
Bylo mi s ním dobře. Za ten týden jsme se hodně spřátelili. Nic si nenamlouvám. Vím, že z mé strany to bylo o něco víc, než jen přátelství.
KONEC 3.ČÁSTI
--Co k Luchie cítí Gaara? Co se bude dít dál?
Luchia (Lili):
